Zbraň podle českého právního řádu (§ 118 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník) je cokoli čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším. Zbraní může být jakýkoli předmět, látka či jiný prostředek nebo ovladatelná energie, které jsou použity (použitelné) k útoku proti tělesné integritě jiného člověka.
Použití zbraně (nebo i hrozba zbraní) slouží k prosazování zájmů. Může sloužit k útoku či obraně materiálních hodnot, ale i duchovních jako je víra či čest. Nejčastěji se používá za účelem způsobení zranění živému organismu nebo způsobení materiální škody, popřípadě vyhrožování použitím. Některé zbraně, hlavně výbušniny, se však s úspěchem používají i k jiným účelům (odstřel sněhových lavin, ledových bariér na řekách apod.). Existují i zbraně pro průmysl (nastřelovací pistole pro kotvení, palné lisy na kabelová oka, zkoušečky kvality betonu atd.). Zbraně patří mezi nejstarší lidské nástroje, které byly vynalezeny. Postupem času se zbraně z primitivních nástrojů určených k zabíjení vyvinuly v sofistikované stroje, přičemž jejich současnou definici je třeba rozšířit i o zbraně, jejichž účelem je snižovat bojeschopnost nepřítele. To v moderním věku nemusí nutně znamenat zabíjení nebo zastrašování. Jedná se např. o zbraně, jejichž účelem je zkratování elektráren (jakož i elektrorozvoden či vedení vysokého napětí).
Zbraní se předmět stává v okamžiku použití za účelem zranění živého organismu nezávisle na tom, k čemu byl určen při své výrobě. V běžné mluvě se ale zbraní zpravidla rozumí předměty nebo stroje, které byly navrženy a vyrobeny právě s důrazem na jejich ranivý účinek.
Zbrani v právu je věnován samostatný článek.
