Svíčka či svíce je jednoduchý zdroj světla, používaný už od starověku. Funguje na principu přeměny chemické energie vázané v tuhém těle svíčky (tedy v jejím palivu) na světelnou a tepelnou energii.
Skládá se z těla svíčky, knotu a případně kalíšku.
Tělo je vyrobeno z hořlavého materiálu a bývá obvykle válcovitého tvaru. Může mít i jiný rotačně souměrný tvar, třeba tvar kužele apod. Používají se ale i tvary jehlanu, hranolu či zcela nepravidelné tvary, ty se vyskytují zejména u tzv. ozdobných svíček (postavy osob, figurky zvířat, srdíčka, zvonečky, vánoční stromky apod.)
Do těla svíčky je vložen knot nebo více knotů. Jako palivo svíčky se užívá včelí vosk, parafín, stearin, svíčkový gel, lůj (popřípadě jiný tuhý tuk – třeba rybí či velrybí). Knot je obvykle vyroben z nasákavého rostlinného materiálu, kterým může být tkanina, papír nebo dřevo. Svíčka byla až do objevu petroleje, svítiplynu a elektrických osvětlovacích těles jedním z nejdůležitějších umělých zdrojů světla (vedle loučí, pochodní, olejových lamp).
Pro osvětlování větších prostor je třeba mnoha svíček, které se zasazují do svícnů. Svícny jsou používány především z bezpečnostních důvodů jako ochrana před požárem a jako ochrana proti nežádoucímu pokapání jiných předmětů.
