Obzor (též horizont, z řec. ὁρίζων, obzor, od ὁρίζειν, ohraničovat) je optická hraniční čára mezi viditelným povrchem planety Země a oblohou.
Viditelnost obzoru je podmíněna optickými podmínkami, panujícími v daném okamžiku v místě pozorovatele. Můžeme rozlišovat trojí horizont:
astronomický – vodorovná rovina, protínající oko pozorovatele
viditelný horizont – tvořený například horami, stavbami, lesy a podobně
pravý horizont – tvořený ideálním povrchem Země, například na moři.Vzdálenost pravého horizontu závisí na výšce oka nad povrchem Země podle přibližného vzorce:
d
≈
13
h
{\displaystyle d\approx {\sqrt {13h}}}
(případně
d
≈
3
,
57
h
{\displaystyle d\approx 3,57{\sqrt {h}}}
), kde d je vzdálenost v kilometrech a h je výška v metrech.
Vzdálenost pravého horizontu při výšce oka 1,70 m činí asi 4,7 km, při výšce 100 m asi 36 km.
V případě pozorování objektu na horizontu použijeme vzorec:
d
≈
3
,
57
(
h
1
+
h
2
)
{\displaystyle d\approx 3,57({\sqrt {h1}}+{\sqrt {h2}})}
, kde d je vzdálenost v kilometrech, h1 je výška pozorovatele v metrech a h2 je výška pozorovaného objektu v metrech.
Například loď o výšce 10 metrů můžeme při výšce oka 1,7 m pozorovat na vzdálenost asi 16 km.
