Meditace
Meditací se nejčastěji rozumí různé praktiky prohlubování soustředění. Ačkoli se meditace obvykle považuje za součást východních náboženství s počátkem ve védském hinduismu, je součástí mnoha náboženských systémů a filosofických škol. Důkazem toho je např. islámský súfismus.
Pod pojem meditace řadíme několik činností, z nichž řada je spojována s dosažením změněného stavu vědomí. Cílem meditace je ale zejména kultivace mysli (její zklidnění) a získání vhledu (ať už do smyslu lidské existence a vesmíru nebo do osobních záležitostí). Někdy tento pojem označuje i prosté rozumové přemítání a v některých náboženstvích také určité druhy modlitby. Ta je podle Osha jedním z typů meditace, stejně jako imaginace (denní snění). K meditaci přistupuje každá škola různě. Některé používají pouze lidskou mysl, které nabízí primární meditační bod (theravádový buddhismus), jiné užívají externí pomůcky, jako jsou např. mandaly.
Metaanalýza publikovaná v roce 2018 ukázala, že meditace nemusí člověka dělat lepším a že předchozí studie měly často metodologické chyby. Jiná metaanalýza z roku 2018 ukázala, že vědecké studie, které se snaží podpořit prospěšnost meditace, jsou velmi často metodologicky závadné. Chabou metodologickou kvalitu prokazuje i metaanalýza z roku 2007. Léčebné meditační techniky jako jsou například transcendentální meditace či čínská meditační léčebná metoda jsou považovány za pseudovědecké.
Ovšem, jelikož je meditace věc zcela subjektivní, tak platí, že, pokud nepůsobí a tedy nefunguje na jednoho jedince, na druhého fungovat může. I přes to, že je hodně studií, které neprokazují její prospěšnost, tak je tu současně i hodně těch, které se snaží bránit její hodnoty a poukázat na již zmíněný fakt citovaný dříve. Avšak meditace v jistých případech může mít i negativní vliv.
